Výživa
Výživové složky nezbytné pro správnou funkci štítné žlázy
Paulina IhnatowiczStojí za to si zapamatovat
Jak konzumace bílkovin ovlivňuje štítnou žlázu?
Proč by měl být příjem jódu zvažován individuálně?
Chybí vám ve vaší stravě omega mastné kyseliny?
Mohou mít vitamíny a minerály ochranný účinek na buňky štítné žlázy?
14 minut čtení
Pro správnou funkci štítné žlázy je nezbytná dietní podpora, včetně individuálně zvoleného a vyváženého jídelníčku, který poskytuje všechny potřebné nutriční složky. Mezi sloučeniny, které podporují jeho fungování, patří mimo jiné bílkoviny, Omega 3 mastné kyseliny, jód, selen a také vitamíny a antioxidanty.
Bílkoviny
Proteinové produkty jako maso, ryby, sušené luštěniny, mořské plody a vejce jsou nezbytnou a nezbytnou součástí každé stravy. Protein ovlivňuje fyziologické a neurobiologické mechanismy regulace homeostázy našeho organismu [1].
Je také nezbytný pro správnou činnost štítné žlázy, protože je zdrojem aminokyselin včetně tyrosinu, který se podílí na syntéze hormonů štítné žlázy (trijodtyroninu a tyroxinu) a fenylalaninu, který se přeměňuje na tyrosin. [4].
Proto může mít dlouhodobá strava s nízkým obsahem bílkovin, chudá na aminokyseliny, negativní vliv na funkci štítné žlázy. Jeho nedostatečný přísun mění činnost osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza, jejímž úkolem je udržovat stav eutyreózy, tj. normální hormonální funkci štítné žlázy. V důsledku toho může dojít ke snížení koncentrace hormonu uvolňujícího tyreotropin, tzv. tyreoglobulinu (TRH), a k inhibici sekrece tyreotropinu (TSH) [1]. V důsledku nedostatku aminokyselin může dojít také k abnormální syntéze a sekreci hormonů štítné žlázy [4].
Z tohoto důvodu je třeba u onemocnění štítné žlázy dbát především na správný přísun bílkovin ve stravě, jejichž množství je třeba upravit v závislosti na existujících poruchách a na tom, zda člověk trpí hypertyreózou nebo hypotyreózou.
Velké množství bílkovin ve stravě zrychluje metabolismus, což u hypertyreózy není vhodné vzhledem k již probíhající zvýšené rychlosti metabolismu.
Polynenasycené mastné kyseliny
Z hlediska štítné žlázy mezi významné mastné kyseliny patří polynenasycené mastné kyseliny z rodiny Omega 3, mezi které patří kyselina eikosapentaenová (EPA) a kyselina dokosahexaenová (DHA).
Jejich role v rovnováze štítné žlázy vyplývá mimo jiné z toho, že PUFA podporují přeměnu tyroxinu (T4) na trijodtyronin (T3) v játrech a zvyšují citlivost tkání k jejich působení [5]. Kromě toho mají příznivý vliv na činnost osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza a jejich dostatečný přísun může být důležitý zejména u autoimunitních onemocnění štítné žlázy, jako je Hashimotova nebo Graves-Basedowova choroba, protože příznivě působí na tzv. imunitní odpověď těla prostřednictvím syntézy protizánětlivých cytokinů.[6].
Omega 3 mastné kyseliny mají také ochranný účinek na buňky štítné žlázy.
Omega 3 mastné kyseliny zabraňují jejich poškození, což je důležité i u autoimunitních onemocnění štítné žlázy [4]. PUFA se nacházejí především v tučných mořských rybách a mořských plodech, takže lidé s onemocněním štítné žlázy, kteří se jejich konzumaci vyhýbají nebo po nich sáhnou poměrně zřídka, by měli zvážit poskytování Omega 3 mastných kyselin suplementací. Jejich nedostatek může vést ke snížení aktivity osy hypotalamus-hypofýza-štítná žláza a snížení tvorby a sekrece hormonů štítné žlázy.
Jod
Jako součást hormonů štítné žlázy (T3 a T4) hraje jód klíčovou roli ve fyziologii štítné žlázy. Podílí se na syntéze hormonů štítné žlázy, ve kterých je zodpovědný za jodizaci tyrosinu[7].
Více než 90 % organického a anorganického jódu se vstřebává s potravou v horní části tenkého střeva ve formě jodidu. Štítná žláza pak vychytává jodid přes sodno-jódový symporter, který běží proti koncentračnímu gradientu v buňkách štítné žlázy. Čím nižší je obsah jódu ve štítné žláze, tím více jódu štítná žláza absorbuje.
Při dostatečném nasycení buněk štítné žlázy jódem je přebytek volného jodidu vylučován ledvinami, protože přebytek jódu vede k rozvoji tzv. Wolff-Chaikoffova efektu, který spočívá v oslabení funkce štítné žlázy v důsledku tzv. snížení vychytávání jódu štítnou žlázou a inhibice syntézy hormonů štítné žlázy [8]. Navíc jeho nadměrná konzumace může zesílit zánětlivý proces štítné žlázy. Na druhou stranu příliš nízký přísun jódu způsobuje, že štítná žláza ve snaze přizpůsobit se jeho nedostatku reaguje snížením sekrece T3 a T4, což vede ke zvýšení TSH [4] [7]. V případě těžkého nedostatku jódu se může rozvinout hypotyreóza.
V závislosti na potřebách organismu a příčině onemocnění štítné žlázy je přísun jódu velmi individuální záležitostí. Koncentrace jódu by měla být regulována pod přísným lékařským dohledem.
Hlavním zdrojem jódu jsou ryby a mořské plody kvůli vysoké koncentraci jódu v mořské vodě, ale je přítomen také v minerální vodě a soli obohacené jódem.
Selen
Selen je jedním z klíčových prvků nezbytných pro udržení homeostázy našeho těla, včetně správné funkce štítné žlázy. Štítná žláza se vyznačuje vysokým obsahem selenu, který je zabudován do tzv. selenoproteinů. Některé z nich mají antioxidační aktivitu a chrání štítnou žlázu odstraňováním volných kyslíkových radikálů produkovaných při produkci hormonů štítné žlázy.
Selen také hraje důležitou roli v metabolismu hormonů štítné žlázy, protože je součástí jodothyronindeiodináz (DIO), enzymů podílejících se na přeměně T4 na T3.
Jaké jsou důsledky nedostatku selenu?
- Nedostatek tohoto prvku může vést ke snížení syntézy hormonů štítné žlázy, což vede ke zvýšení hladiny TSH [2].
- Nedostatečný příjem selenu může také vést k poškození buněk štítné žlázy v důsledku snížené aktivity glutathionperoxidázy GPx, která chrání štítnou žlázu před škodlivými účinky peroxidu vodíku vznikajícího při oxidaci jódu ve štítné žláze.
- Nedostatek selenu také zvyšuje oxidační stres ve štítné žláze, což může být nepříznivé u Gravesovy-Basedowovy choroby a Hashimotovy choroby.
Nadbytek selenu také není lhostejný k funkci štítné žlázy a může být spojen s výskytem poruchy syntézy T3 a T4 a vykazovat toxické účinky na buňky štítné žlázy [4].
Cynk
Zinek se podílí na regulaci syntézy a metabolismu hormonů štítné žlázy trijodtyroninu (T3) a tyroxinu (T4) a je nezbytný pro správnou přeměnu T4 na T3 [9], [10]. Kromě toho je součástí proteinů receptoru T3, a proto jeho nedostatečný přísun může způsobit:
- nesprávnou vazbou trijodtyroninu a následně nedostatečnou sekrecí hormonů štítné žlázy [11],
- zvýšení protilátek proti štítné žláze.
Zinek je zodpovědný za správné fungování imunitního systému a má protizánětlivé a antioxidační účinky.
Vlastnosti zinku jsou důležité zejména u autoimunitních onemocnění štítné žlázy, mezi něž patří Hashimotova a Gravesova-Basedowova choroba [11].
Vitamin D
Vitamin D má imunomodulační účinky - posiluje vrozený imunitní systém a inhibuje adaptivní imunitní odpověď a může ovlivňovat regulaci proliferace a diferenciace imunitních buněk [11] [13].
Jak naznačují některé vědecké studie, jeho nedostatek může souviset s rozvojem autoimunitních onemocnění štítné žlázy a podporovat vznik rakoviny štítné žlázy [14] [15]. Proto je vhodné průběžně sledovat hladinu vitaminu D v těle a čas od času provést vyšetření 25(OH)D3.
Podporou imunitní tolerance může vitamin D chránit tělo před pravděpodobností rozvoje autoimunitního onemocnění.
Zvýšení sérové hladiny vitaminu D o pouhých 5 ng/ml souvisí s 19% snížením rizika vzniku hypotyreózy [16].
Železo
Železo je součástí tzv. tyreoidální peroxidázy (TPO), enzymu, který se podílí na syntéze hormonů štítné žlázy [11]. Jeho nedostatek může působit na:
- snížení plazmatické koncentrace hormonů štítné žlázy,
- interference s periferní přeměnou T4 na T3,
- snížení odpovědi tyreotropinu (TSH) na tyreoglobulin (TRH), což vede ke zvýšení sekrece TSH,
- poruchy metabolismu jódu ve štítné žláze [17],
- exacerbace hypotyreózy a následná potřeba navýšení dávky levotyroxinu.
Proto by v případě existujícího nedostatku mělo být cílem vyrovnání koncentrací železa a feritinu - bílkoviny, která slouží jako jeho zásobárna v těle, protože, jak ukazují vědecké studie, jejich doplňování obnovuje normální funkci štítné žlázy [18].
Vyrovnávání hladiny železa a feritinu obnovuje normální funkci štítné žlázy.
Antioxidanty (vitamin A, C, E)
Tyto vitaminy mají silné antioxidační a protizánětlivé účinky, čímž působí proti negativním účinkům oxidačního stresu a odstraňují volné radikály. Tímto způsobem mohou mít ochranný účinek na buňky štítné žlázy, protože zvýšený oxidační stres na ně působí destruktivně.
Kromě toho vitaminy s antioxidačními účinky mohou zvýšit vstřebávání selenu z trávicího traktu, který je, jak již víme, nezbytný mimo jiné pro metabolismus hormonů štítné žlázy [9].
- Vitamin C podporuje syntézu tyrosinu, jehož nedostatek je spojen s rozvojem hypotyreózy, a může přispívat k normalizaci protilátek proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO) [20] [21]. Kromě toho výzkum ukázal, že vitamin C může podporovat vstřebávání levotyroxinu [22] [23].
- Vitamin E působí synergicky s vitaminem C - chrání ho před oxidací a podporuje jeho obnovu do antioxidační formy.
- Vitamin A se podílí na regulaci metabolismu tyroxinu a trijodtyroninu a normalizuje sekreci TSH hypofýzou.
Nedostatek antioxidačních vitaminů může vést k inhibici příjmu jódu štítnou žlázou, snížení hladin T3 a T4 ve štítné žláze a ke zvýšenému zánětu v těle tím, že zhoršuje oxidační stres, což může přispívat k rozvoji autoimunitních onemocnění štítné žlázy [9].
Výzkumy ukazují, že jak hypotyreózní, tak hypertyreózní jedinci mohou mít snížené sérové hladiny antioxidačních vitaminů, mezi které patří vitaminy A, C a E [19].
Při onemocnění štítné žlázy je třeba věnovat zvláštní péči tomu, aby strava byla co nejvýživnější a nejpestřejší.
Newsletter
Přihlaste se k odběru, abyste získali ty nejlepší nabídky a přístup k radám našich odborníků.
zdroje informací
1. Pałkowska-Goździk E., Lachowicz L., Rosołowska-Huszcz D. (2018): Effects of Dietary Protein on Thyroid Axis Activity. Nutrients. 10(1): 5.
2. Ventura M., Melo M., Carrilho F. (2017): Selenium and Thyroid Disease: From Pathophysiology to Treatment. International Journal of Endocrinology. 2017(9).
3. Główny Urząd Statystyczny. Stan zdrowia ludności Polski w 2019 roku. Zakład Wydawnictw Statystycznych. Warszawa. 2019: 3-4.
4. Lachowicz K., Stachoń M., Pałkowska-Goździk E. i wsp.: Fizjologiczne aspekty postępowania dietetycznego w chorobie Hashimoto. Kosmos. Problemy nauk biologicznych. 2019; 2(323): 201-214.
5. Zakrzewska E., Zegan M., Michota-Katulska E. (2015): Zalecenia dietetyczne w niedoczynności tarczycy przy współwystępowaniu choroby Hashimoto. Bromatologia i Chemia Toksykologiczna. 2: 117 – 127.
6. Simopoulos A.P. (2002): Omega 3 fatty acids in inflammation and autoimmune diseases. Journal of the American College of Nutrition. 21(6): 495-505.
7. Dębska G., Jaśkiewicz J. (red.) (2010): Interdyscyplinarne aspekty nauk o zdrowiu. Rada Wydawnicza Krakowskiej Akademii im. Andrzeja Frycza Modrzewskiego. Kraków. 81-89.
8. Mikosch P., Trifina-Mikosch E., Saidler K. i wsp. (2020): Kuranwendungen mit jodhaltigem Thermalwasser aus thyreologischer Sicht. Wiener Medizinische Wochenschrift. 170(15): 392–402.
9. Lachowicz K., Stachoń M., Pałkowska-Goździk E. i wsp. (2019): Fizjologiczne aspekty postępowania dietetycznego w chorobie Hashimoto. Kosmos. Problemy nauk biologicznych. 2(323): 201-214.
10. Włochal M., Kucharski M.A., Grzymisławski M. (2014): The effects of vitamins and trace minerals on chronic autoimmune thyroiditis. Journal of Medical Science. 2(83): 167-172.
11. Zakrzewska E., Zegan M., Michota-Katulska E. (2015): Zalecenia dietetyczne w niedoczynności tarczycy przy współwystępowaniu choroby Hashimoto. Bromatologia i Chemia Toksykologiczna. 2: 117 – 127.
12. Jarosz M., Rychlik E., Stoś K. i wsp. (red.) (2020): Normy żywienia dla populacji Polski i ich zastosowanie. Narodowy Instytut Zdrowia Publicznego – Państwowy Zakład Higieny. 177.
13. Mele Ch., Caputo M., Bisceglia A. i wsp. (2020): Immunomodulatory Effects of Vitamin D in Thyroid Diseases. Nutrients. 12(5): 1444.
14. Kim D. (2017): The Role of Vitamin D in Thyroid Diseases. International Journal of Molecular Sciences. 18(9): 1949.
15. Nettore I.C., Albano L., Ungaro P. i wsp. (2017): Sunshine vitamin and thyroid. Reviews in Endocrine and Metabolic Disorders. 18(3): 347–354.
16. Mansournia N., Mansournia M.A., Saeedi S. i wsp. (2014): The association between serum 25OHD levels and hypothyroid Hashimoto’s thyroiditis. Journal of Endocrinological Investigation. 37: 473–476.
17. Okuroglu N., Ozturk A., Özdemir A. (2020): Is iron deficiency a risk factor for the development of thyroid autoantibodies in euthyroid women with reproductive ages? Acta Endocrinologica (Buchar). 16(1): 49–52.
18. Hu S., Rayman M.P. (2017): Multiple Nutritional Factors and the Risk of Hashimoto's Thyroiditis. Thyroid. 27(5): 597-610.
19. Sworczak K., Wiśniewski P. (2011): The role of vitamins in the prevention and treatment of thyroid disorders. Polish Journal of Endocrinology. 62 (4).
20. Tuchendler P., Zdrojewicz Z. (2017): Dieta w chorobach tarczycy. Medycyna Rodzinna. 20(4): 299-303.
21. Karimi F., Omrani G.R. (2018): Effects of selenium and vitamin C on the serum level of antithyroid peroxidase antibody in patients with autoimmune thyroiditis. Journal of Endocrinological Investigation. 42: 481–487.
22. Jubiz W., Ramirez M. (2014): Effect of Vitamin C on the Absorption of Levothyroxine in Patients With Hypothyroidism and Gastritis. The Journal of Clinical Endocrinology & Metabolism. 99(6): E1031–E1034.
23. Antúnez P.B., Licht S.D. (2011): Vitamin C improves the apparent absorption of levothyroxine in a subset of patients receiving this hormone for primary hypothyroidism. Revista Argentina de Endocrinología y Metabolismo. 48: 16-24.